Hrozná noc
Vždycky,když mí rodiče odjeli,máma do práce v šest večer a táta do Německa,byl jsem doma sám.Díval jsem se od šesti do osmi na televizi,ale po osmé jsem viděl před oknem černou postavu,která se na mě jakoby dívala,ale neměla oči.Stála tam dvě minuty a já jsem byl opravdu v šoku.Potom se ta postava začala podivně hýbat a všiml jsem si,že má černý plášť.Ale to není vše-v tu chvíli začalo pršet a venku se strašidelně blýskalo.Šel jsem raději spát,ale nemohl jsem usnout,tak jsem si zapl televizi,ale v ní bylo šedo,tmavé stromy a studna.Najednou z té study vylezla nějaká mrtvola,vyšla z televize a zapíchla do mě nůž.Já jsem se doma probudil a byl jsem celý od krve.Rodiče byli se mnou a odvezli mě do nemocnice.Pak jsem si všiml,že ve zprávách bylo:\\\"Dávejte si pozor,poslední dobou se děje něco velmi podivného\\\" a tím můj příběh končí.
Dobrý den, chci se podělit o můj zážitek, který se mi stal už před léty.
Bylo 10. února pátek a já přemýšlela, co budu večer dělat. Přijel tehdy můj teď už bývalý přítel s tím, že bychom si mohli jet někam sednout na skleničku. Souhlasila jsem a večer jsme sedli do auta a jeli do Šternberka u Olomouce. Už jak jsme jeli, měla jsem jakousi divnou předtuchu, že se ten večer něco stane a byla jsem čím dál tím víc nervozní.
Přijeli jsme tam a šli do podniku, který nebyl za dobu, co jsem tam jezdila zavřený, ale ten večer byl s techn. dův. a tak jsme šli kousek dál do druhé hospůdky, ta byla zavřená taky. Navíc začalo šíleně sněžit a to odstartovalo opět ten divnej pocit s tím, že jsem tvrdila, že nepojedu domů dřív, než přestane chumelit.
Tak jsme sedli do auta a rozjeli se podívat ještě do jednoho baru nedaleko, kde bylo otevřeno, sedli jsme si tam a objednali colu a já seděla a pozorovala poletující sníh z okna a pořád příteli opakovala: „Dnes se něco stane na státní silnici.. musíme počkat, až přestane sněžit..“ A přítel mi říkal: „a co by se mělo stát, vždyť víš, že řídit umím, nic se nestane!“ Jen já se mu snažila vysvětlit, že se něco stane, ale nevím co.
Asi za půl hodiny přestal ten snížek padat a já jen řekla: „můžeme jet“ a volala jsem servírku k zaplacení. Vyjeli jsme, bylo po půl dvanácté v noci a v žádném směru nejelo žádné auto, před námi jen 60km dlouhá, zasněžená a mírně namrzlá cesta...
Najednou se přítel zadíval do zpětného zrdcátka, že za námi jede auto a rychle se přibližuje. V tu chvíli bylo za náma, chtělo nás předjet, vyhodilo blinkr a jak předjíždělo, my mu v poslední chvíli uhnuli na kraj silnice a ono zmizelo... Zpomalili jsme a dívali se, jestli někdo nenaboural, ale nic, nikdo tam už nebyl.
Musím říct, že na této silnici je dost dopravních nehod. Dojeli jsme na benzinu a nechápali, já si koupila v tom šoku víno. Sedli jsme do auta a jeli k mému domu, tam jsem víno rozdělala a bylo zkažené.
A ještě něco, před touto událostí se mi zjevil u postele můj mrtvý spolužák ze základky, kterého srazil vlak ze Šternberka.
Cesta strachu
06.12.2007
Dobrý den, chci se podělit o můj zážitek, který se mi stal už před léty.
Bylo 10. února pátek a já přemýšlela, co budu večer dělat. Přijel tehdy můj teď už bývalý přítel s tím, že bychom si mohli jet někam sednout na skleničku. Souhlasila jsem a večer jsme sedli do auta a jeli do Šternberka u Olomouce. Už jak jsme jeli, měla jsem jakousi divnou předtuchu, že se ten večer něco stane a byla jsem čím dál tím víc nervozní.
Přijeli jsme tam a šli do podniku, který nebyl za dobu, co jsem tam jezdila zavřený, ale ten večer byl s techn. dův. a tak jsme šli kousek dál do druhé hospůdky, ta byla zavřená taky. Navíc začalo šíleně sněžit a to odstartovalo opět ten divnej pocit s tím, že jsem tvrdila, že nepojedu domů dřív, než přestane chumelit.
Tak jsme sedli do auta a rozjeli se podívat ještě do jednoho baru nedaleko, kde bylo otevřeno, sedli jsme si tam a objednali colu a já seděla a pozorovala poletující sníh z okna a pořád příteli opakovala: „Dnes se něco stane na státní silnici.. musíme počkat, až přestane sněžit..“ A přítel mi říkal: „a co by se mělo stát, vždyť víš, že řídit umím, nic se nestane!“ Jen já se mu snažila vysvětlit, že se něco stane, ale nevím co.
Asi za půl hodiny přestal ten snížek padat a já jen řekla: „můžeme jet“ a volala jsem servírku k zaplacení. Vyjeli jsme, bylo po půl dvanácté v noci a v žádném směru nejelo žádné auto, před námi jen 60km dlouhá, zasněžená a mírně namrzlá cesta...
Najednou se přítel zadíval do zpětného zrdcátka, že za námi jede auto a rychle se přibližuje. V tu chvíli bylo za náma, chtělo nás předjet, vyhodilo blinkr a jak předjíždělo, my mu v poslední chvíli uhnuli na kraj silnice a ono zmizelo... Zpomalili jsme a dívali se, jestli někdo nenaboural, ale nic, nikdo tam už nebyl.
Musím říct, že na této silnici je dost dopravních nehod. Dojeli jsme na benzinu a nechápali, já si koupila v tom šoku víno. Sedli jsme do auta a jeli k mému domu, tam jsem víno rozdělala a bylo zkažené.
A ještě něco, před touto událostí se mi zjevil u postele můj mrtvý spolužák ze základky, kterého srazil vlak ze Šternberka.
Snění, či realita ??
06.12.2007
O astrálním cestování něco málo vím, proto píšu sem. Nikdy jsem se o AC nepokoušel, zvědavost sice je, ale jinak mě to moc neláká.
Co se mi stalo už víckrát ( třikrát ), většinou před spánkem, nebo když jsem odpoledne ležel a odpočíval, tak mi začalo vibrovat celé tělo, zavírat víčka a najednou mi všechno připadalo hrozně daleko. Ale pokaždé jsem se lekl, tak jsem to nějak zastavil.
Tuto noc to bylo několikanásobné, opět se mi začalo celé tělo třepat, ale už jsem to nechal doběhnout do konce. Cítil jsem takové uvolňování, nejdřívě od hlavy až po nohy a pak to nebyly zrovna příjemné chvíle. Tak dvě hodiny mě bolela hlava, chvílemi jsem měl pocit, že nemůžu mluvit, chvílemi že nemůžu dýchat a hlavně jsem nemohl za žádných okolností usnout a děly se samé nelogické věci. Píšu jen to, co si pamatuju.
Měl jsem pocit, že jsem rožnul lampu, ale ta už nešla zhasnout, pak si pamatuju na puštěný počítač, schovával jsem se před něčím pod peřinu, hledal polohu jak usnout, ale nic. Pouhá bolest hlavy. Pak jsem něco slyšel, nevím, jestli se mi honily pouze hlavou nějaké věci, nebo jsem fakt něco slyšel, měl jsem pocit, že je normálně rodina v obýváku, což v noci fakt nebyla a tak podobně... Trvalo to dlouho..
Pak z ničeho nic, ani nevím proč jsem to řekl, prostě jsem řekl: „chci zpátky“. A pak bylo od všeho pokoj a asi o půl třetí, po snad věčnosti jsem usnul. Ráno jsem zaspal a probudil se naprosto nevyspalý. Jo, a na ruce jsem měl řetízek, nevím, jestli je to podstatná informace.
Co se mi stalo už víckrát ( třikrát ), většinou před spánkem, nebo když jsem odpoledne ležel a odpočíval, tak mi začalo vibrovat celé tělo, zavírat víčka a najednou mi všechno připadalo hrozně daleko. Ale pokaždé jsem se lekl, tak jsem to nějak zastavil.
Tuto noc to bylo několikanásobné, opět se mi začalo celé tělo třepat, ale už jsem to nechal doběhnout do konce. Cítil jsem takové uvolňování, nejdřívě od hlavy až po nohy a pak to nebyly zrovna příjemné chvíle. Tak dvě hodiny mě bolela hlava, chvílemi jsem měl pocit, že nemůžu mluvit, chvílemi že nemůžu dýchat a hlavně jsem nemohl za žádných okolností usnout a děly se samé nelogické věci. Píšu jen to, co si pamatuju.
Měl jsem pocit, že jsem rožnul lampu, ale ta už nešla zhasnout, pak si pamatuju na puštěný počítač, schovával jsem se před něčím pod peřinu, hledal polohu jak usnout, ale nic. Pouhá bolest hlavy. Pak jsem něco slyšel, nevím, jestli se mi honily pouze hlavou nějaké věci, nebo jsem fakt něco slyšel, měl jsem pocit, že je normálně rodina v obýváku, což v noci fakt nebyla a tak podobně... Trvalo to dlouho..
Pak z ničeho nic, ani nevím proč jsem to řekl, prostě jsem řekl: „chci zpátky“. A pak bylo od všeho pokoj a asi o půl třetí, po snad věčnosti jsem usnul. Ráno jsem zaspal a probudil se naprosto nevyspalý. Jo, a na ruce jsem měl řetízek, nevím, jestli je to podstatná informace.
![matrix_paper[1].gif](/img/mid/53/matrix_paper-1-.gif.jpg)
??????
(??????, 30. 6. 2010 13:13)